Říká se, že každý obraz vypráví příběh. Je to skutečně pravda? Dokážeme číst obraz stejně, jako bychom četli knihu? Existuje řeč, jíž se můžeme naučit a jež nám umožní vytáhnout z obrazu jeho význam? A chce sám obraz, abychom jej rozluštili, dešifrovali, abychom mu porozuměli?
Obrazy nepřetržitě útočí na náš zrak a nabízejí informace z okolního světa. Vizuální zážitek přijímáme v jeho celistvosti a neuvědomujeme si, jak na nás působí sám tvar, linie nebo barva a jak se jednotlivé výtvarné prvky vzájemně doplňují. Poznáme-li jejich účinky a dokážeme-li je ovlivnit vlastní výtvarnou tvorbou, objevíme prostor pro komunikaci s jinými vlastnostmi, než má komunikace slovní.
Výstava s názvem „Nejprve najdi, potom hledej“ představí práce žáků výtvarného oboru ZUŠ, kteří zachytili obrazy z našeho světa, prožitky, zkušenosti a představy. Přijďte najít a hledat podstatu věcí a jevů s námi.
„V zásadě je každý obraz jen cákancem barvy, kus kamene, světelný trik na sítnici, který spustí iluzi objevu nebo vzpomínky právě tak, jako my sami jsme jen spoustou nepatrných spirálek, v jejichž molekulách jsou prý obsaženy všechny naše vlastnosti a city. Taková zjednodušení však nenabízejí žádná vysvětlení. Neposkytnou nám klíč k tomu, co se děje v naší mysli, když vidíme umělecké dílo, dílo neúprosně vyžadující reakci, překlad, poučení a možná, máme-li štěstí, i malé prozření.“
Alberto Manguel, z knihy Čtení obrazů, 2008, Host